TK Boltuka

Po výletu na Plešivec jsem nadšeně čekal na 23. dubna, kdy Zuzka organizovala "rodinný" výlet na Okoř. Počet účastníků se neustále měnil, až 23. dubna se ustálil na ruzyňském "rodinném" jádru + třemi přespolními. Z Masaryčky jsem vyjížděl sám a v Ruzyni na poslední chvíli přibíhali Purkrábci (všichni), Pavlatovi (starší, Šárka dělala talentovky na FTVS a Michal?), Dvořáci (bez Matese) a Kladívko s mámou. Navíc jeden pes Dvořáků, jeden Kladívků, jeden Pavlatů. A v Kubé ještě dgogodobrman, velký jak ovce. Cestou volala Madla, která s Madlovic to měla do Otvovic blíž než do Prahy.
V Otvovicích jsme obhlédli z dálky domek Lucie Bílé (nic tak strašného a velkého) a vyrazili přes Zákolany, Budeč a další místa na Okoř. Cesta se držela časového plánu, stoupání nebyla až tak příkrá a kromě velmi vyčerpaných chlapců na vrcholu Budče žádná nepříjemná překvapení. Jen alergici pšíkali, psi pobíhali. "Bloudili" jsme jen jednou (cca 50 metrů), kdy - snad poprvé v životě - jsem na správnou cestu upozornil já.
Na Okoři jsme obsadili zahrádku u cukrárny, poslechli si pár písní staršího trampa (a Jirka nahlas, já v duchu jsme si zazpívali), dali si dortíky, kafe. Dvořáci a Paličkovi se na chvíli oddělili (popojeli kousek autobusem) a zdravé jádro přes Přílepy a pole směřovalo k Úněticům. Svah nad Černým volem se zdál schůdný (ale posledních pár desítek metrů bylo hodně příkrých). Viděli jsme přes pole vystupovat z autobusu oddělenou část výpravy, ale naše mávání a pískání neregistrovali.
Sešli jsme se v Úněticích před pivovarem a hospodou a společně oslavili, že jsme došli. Jako obvykle, ať lituje každý, kdo nepřijel (ať už byl na pracovním výletě v Budapešti, že Brabenče, nebo rodinné oslavě, že Votrubovi a Šimkovi a Šanti). Předpověď počasí vyšla, poprchávat začalo, až když jsme vyšli z hospody. S dětmi na viděnou na puťáku v květnu, s dospělými na vodě.

zapsal Krtek