Čapek Karel

9. 1. 1890 - 25. 12. 1938
Jeden z nejslavnějších českých spisovatelů se narodil v Malých Svatoňovicích v severovýchodních Čechách v rodině lékaře.
Po gymnaziálních a filozofických studiích v Praze a v zahraničí působil jako redaktor Národních listů a od roku 1920 Lidových novin. Svá první literární díla počal psát již za první světové války (Loupežník), proslul však až ve dvacátých letech, především svými utopickými romány Továrna na absolutno a Krakatit a dramaty R.U.R. (z něho pochází mezinárodně užívané slovo "robot') a Věc Makropulos. Velký ohlas měly také jeho duchaplné cestopisy, povídky, eseje, fejetony a apokryfy, stejně jako divadelní hra Ze života hmyzu, již napsal se svým bratrem Josefem (1887 - 1945), s nímž vytvořil i řadu jiných děl. Vrcholu dosáhla jeho tvorba ve třicátých letech, kdy napsal humanisticky laděnou trilogii Hordubal, Povětroň a Obyčejný člověk, román První parta a zvláště pak díla zaměřená výrazně proti fašismu, jako román Válka s mloky a dramata Bílá nemoc a Matka. Věnoval se i tvorbě pro děti (Dášeňka čili život štěněte aj.). Velké množství jeho prací bylo přeloženo do všech známějších světových jazyků a
Čapek se stal nejrozšířenějším a nejznámějším českým spisovatelem v zahraničí. K. Čapek vycházel v životě a díle z filozofie pragmatismu, o níž napsal i odbornou studii. Politicky byl spjat s demokracií první republiky a zvláště s osobností prezidenta T.G. Masaryka, jemuž věnoval svá známá díla Hovory s T.G.Masarykem a Mlčení s T.G. Masarykem. Odmítal krajně levicové i pravicové směry v české politice. Po Mnichovu 1938 byl napadán fašistickou pravicí a konzervativními silami, což přispělo k jeho předčasné smrti.