AKTIVNÍ OBRANA - způsob obrany, při němž obránci nespoléhajt pouze na mohutnost a četnost mechanických překážek (například hradeb) stavěných útočníkovi do cesty a hlavní obrannou linii nepředstavuje až vlastní opevnění. Pro aktivni obranu je též typická snaha přesunout hlavní obrannou linii co nejdále od fortifikace (například na čáru dostřelu) a vyloučit všechny mrtvé (tedy z ochozů nezasažitelné) prostory u paty opevnění. Prostředkem je nejčastěji flankování a křížová střelba, Aktivní obrana vyžaduje spolupráci jednotlivých částí opevnění, které tvoří navzájem provázaný systém, v němž jednotlivé části brání především své sousedy. S aktivní obranou se ve střední Evropě setkáváme v dokonalé podobě výjimečně ve 13. století u francouzských kastelů, její rozvíjení se pak stalo hnací silou vývoje I5. století, kdy bylo vynuceno bouřlivým rozvojem dělostřelectva. Rozdíl mezi pasivní (vlevo) a aktivní (vpravo) u prostřednictvím flankovacích věží. V prvém případě vyšrafována plocha mrtvélm prostoru u paty hradby který nelze zasáhnout střelbou z ochozu.

APSIDA - závěr románských sakrálních veb, nejčastěji polookrouhlý, zaklenutý poloviční kopulí - konchou.

ARKÁDA - na pilíře či sloupy zaklenuté oblouky, které tvoří krytý, ale otevřený ochoz či chodbu.

ARKÝŘ - výstupek osazený na vnějším líci stavby na konzolách, krakorcích či noze. Tvoří součást obytného prostoru, nebo bývá užit jako presbyterium hradní kaple či prevét.

ARMATURA - zpevnění nároží staveb tesanými kvádry. V případě užití kvádrů bosovaných hovoříme o bosáži.