O bramborách

V jedné horské indianské vesnici Kečuů se její obyvatelé živili pěstováním různých plodin, které vyměňovali s jinými kmeny za maso.Tato vesnice nikdy nevěděla co je to hlad.
Až jednou. Stalo se to náhle. Přes vesnici se přehnala horda arakaunských bojovníku a celou úrodu jim ukradla a to co nepobrala, zničila. Zničili i pole a plantáže. Najednou ve vesnici vypukl hlad a lidé začali vymírat, ale nevzdali se a začali pěstovat znovu.
Když se blížil čas nové sklizně, nájezdníci se objevili zase. Vesničani dopadli ještě hůře než minule, i když poučeni z minula se začali bránit. Jenže lidé, kteří nikdy nemuseli bojovat se zbraní v ruce, neměli proti útočníkům žádnou šanci. Tento rok jich zemřelo mnohem více.
Šaman se rozhodl požádat o pomoc posvatný mluvící kámen na posvátném poli. Došel ke kameni a vyložil mu svoji prosbu. Kámen ho vyslechl a poradil mu: "Zalívej mne vodou přinesenou z horského pramene po tři dny. Rostlinu, kterou spatříš opatrně vyjmi ze země i s bulvami u kořínků. Bulvy zasaď a o nic se nestarej." Šaman učinil jak mu kámen poradil.
Vesnice prožila rok plný čekání na novou rostlinu. Když se blížil čas na rostlině se objevily krásné velké plody. I měli vesničané radost, protože takové plody nikdy ještě neviděli.
Ale co se nestalo, nájezdníci přišli zas. Poničili a pošlapali celou úrodu, jen u té nové rostliny se zastavili a sklidili ji, neboť ani oni nikdy neviděli takovou dobrou vec. Když vše poničili odtáhli zase dál.
Ve vesnici zbylo již jen pár lidí včetně šamana. Ten rozhořčeně vyšel na pole s novou rostlinou, od níž si vesnice slibovala pořádnou úrodu. Bezmocně klesl na kolena a proklínal magický kámen za jeho nevděčnou radu. Při odchodu naštvaně kopl do hroudy hlíny a na povrch se dostalo pár hlíz. Šaman si vzpomněl, že pod jednou rostlinou jich bylo několik. Vyzval zbylé vesničany, aby hledali úrodu v zemi.
A tak přišly na svět brambory.
Za zmínku stojí i to, že nájezdníci se již vícekrát neobjevili.