O kukuřici

V jedné indiánské vesnici měli neustále hlad, a tak se jeden statečný bojovník rozhodl, že se vydá poradit s duchy. Taková porada se skládá z několikadenního půstu.
Hiawatha, tak se tento bojovník jmenoval, se vydal na posvátnou horu za svou vizí, která mu měla poradit.
Tři dny, a tři noci a stále nic. Až čtvrtý den, když upadl do hlubokého spánku, přišel sen. Zdálo se mu o podivném muži se zeleným perem ve vlasech. "Hiawatho, vím proč jsi tu, jestliže mě porazíš v souboji pomohu ti."
Pustili se tedy do zápasu, který netrval dlouho a cizinec jej vyhrál. "Zítra přijdu zas Hiawatho." A odešel.
Jak slíbil, tak udělal. Další den se téměř opakoval, byl tu jen ten rozdíl, že se cizinec s Hiawathou spřátelil, i přestože Hiawatha opět nezvítězil.

Když cizinec přišel třetí den, povída Hiawathovi: "Vím, že dnes nade mnou zvítězíš, proto věř, že jsem tvůj přítel a nezapomeň se postarat o mé pozůstatky. Slíbil jsem, že ti pomohu, tedy až dnes zemřu sundej mi pero z hlavy a zasaď ho do země a uvidíš."
Začal dlouhý boj. Trval dlouho, neboť Hiawatha byl cizinci již vyrovnaným soupeřem. Nakonec Hiawatha zvítězil, stál smuten nad tělem svého přítele a dlouho truchlil. Poté udělal co mu Centeotl řekl pochoval tělo a zasadil zelený brk do země.
Když se vrátil do vesnice, musel přiznat, že jídlo nenese. V Táboře, po té co vylíčil svůj sen, zavládl smutek. Po několika dnech se rozhodl navštívit místo, kde leží jeho mrtvý přítel.
Jaké bylo překvapení, když spatřil v místě zasazeného brku vysokou rostlinu se žlutým klasem plným velikých zrn. Rostlina k němu promluvila: "Už jsem myslel, že jsi na přítele zapomněl. Vezmi si tento klas a opatruj ho jako oko v hlavě, neboť toto je můj dar pro tvůj lid."
Když Hiawatha přišel s klasem do vesnice byl přivítán radostným křikem indiánů.

A tak se dosala kukuřice k lidem a vesnice už nikdy netrpěla hladem.