Na konci prázdnin 98´ jsme se rozhodli podniknout čtrnáctidenní cestu po západní Ukrajině neboli podkarpatské rusi či zakarpatské Ukrajiny.Vedla nás k tomu hlavně chuť poznat tuto část bývalého SSSR a hlavně skutečnost, že jako studenti máme trochu hluboko do kapsy.To opravdu v této zemi moc nebránilo našemu putovaní.
15.8.1996 Sušice-Rabí-Horažďovice-Horní Poříčí-Strakonice-Slaník-Štěkeň-Kestřany-Písek Sešli jsem se na autobusovém nádraží Na Knížecí v počtu šesti lidí - Píďa, Roki, Blesk, Grim, Ježek a Já. Autobus, kterým jsme měli v úmyslu jet byl jako vždy naplněn k prasknutí, tudíž jsem museli téměř celou cestu stát.